Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zpátky z rekreace, ale s humorem.

22. 7. 2009

Penzion splnil do posledního puntíku moje představy o klidném místě na samotě v lese, ani obávané děti tam nebyly. Za chalupou u smrčku ohniště, útulná kůlnička na kola, vtipně instalované sprchové kouty připomínající spíš pódium na finále soutěže miss mokré tričko než sociální zařízení, wifi zdarma, vynikající domácí kuchyně paní domácí alias missis Smith, dobře zásobený bar (rozuměj obsahoval dobrou a kvalitní slivovici) a pro většinu mých kamarádů spása v podobě nekuřácké restaurace.

O Šumavě jsem slyšela a v poslední době přečetla hodně, ale nečekala jsem, že se mi bude líbit tak moc. Už první den, ač jsem vyjížděla s pocitem, že mám letos mnohem víc natrénováno než rok minulý a musela jsem změnit názor už po prvním kopci do Srní, mě kraj Karla Klostermanna nadchnul.

Ten týden jsem upravovala názor na svoji fyzičku ještě několikrát. Podruhé hned při výstupu na Tříjezerní slať, ale tam mi ještě nedošel humor. Ten mi téměř došel při cestě ze Svinné lady na Kvildu. Chápu sice, že když jedu proti proudu řeky, nemůžu jet z kopce, ale proč kopec nahoru vypadal jako kopec dolů? A proč je ten kopec dlouhý 8 kilometrů? Nedalo nám to a na dalším výletě jsme to vyzkoušeli v opačném směru. Bylo to celou dobu z kopce. Čtvrtý den při cestě na Bučinu už jsem nebyla jediná, kdo ztrácel s najetými kilometry humor. Lukáš ho definitivně ztratil už v Kvildě a odjel ho hledat rovnou ke Korýtku do Filipovy huti. Ostatní jsme zbytky ještě měli, jeli jsme je odevzdat, alespoň v mém případě určitě, na Horskou Kvildu. Ale v Korýtku jsme našli jak Lukáše, tak humor na další dny. Dost humoru přivezla taky Martina a její historky z dětství s akčním otcem. O ztrátách, které jsme utrpěli na posledním výletě, způsobených již tenčící se zásobou humoru a délkou trasy, už snad ani nemluvím.

Vzhledem k tomu, že jsme za 4 cyklodny najeli téměř 200 km, je jasné, že jsme museli humor také získávat. Jak už jsem zmínila, důležitý zdroj humoru bylo jídlo. Nejen snídaně a večeře missis Smithové, ale další zásadní zásobárny během cesty. Třeba při vzpomínce na houbovku nebo borůvkové knedlíky se usmívám ještě teď. Hodně pomohl také humor získaný v Café Charlotta nebo trocha „Deutsches Humor“ přivezená z výletu za hranice. Pravda trocha se ztratila záhy při zjištění, že Waldbahn jede jenom o víkendu a při cestě po stopách hlídače Apolla za fenkou z Kamenného domu, ale ztráty nebyly nijak tragické. Úplně jiný pramen jsme objevili při fyzicky náročném , ale humorně vydatném tenisovém turnaji v Srní. Hodnotu ubírali všudypřítomná hovada a teplo. Nicméně i po sečtení štípnutí, v mém případě 34 jenom na nohách, jsme zůstali v kladných číslech. Poslední zásoby ten den jsme doplnili ping pongem na spojených stolech. Velmi oblíbeným zdrojem humoru se ukázaly být též společenské hry, takový golfíček zvedl hladinu celkem slušně. V kombinaci se zdrojem nejvzácnějším – slivovicí – máme snad zásobu i po rekreaci.

 Missa

 

 

Další zážitky a pocity z MoudoŠumavy si můžete přečíst na blogu Leoše nebo Cuby


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

modni guru

(Helenka, 23. 7. 2009 13:11)

Ano, souhlasim se vsim, co bylo moudre sdeleno, jen bych jeste pripomnela svym modnim okenkem, ze pripisuji vsem plusove body. Zminila bych take Den citatu, ktery nas hodne rychle opustil pri vyjeti od autobusu, ale i tak bylo odcitovani hodne chytrych vet...No, co si budeme nalhavat, MOUDROST NEJSOU ZADNA KOUZLA:-))Vylet byl skvely, chvalim organizaci a tesim se na dalsi setkani:-*

Mazéééc

(Leoš, 23. 7. 2009 11:13)

Krásný ........jako vtipný, čtivý a hlavně dost moudrý :-)

Pochvala

(Cuba, 22. 7. 2009 21:22)

Nejen že je to moudré, ale navíc i dost humorné :)... Moc hezké ... novému copywriterovi píši 1 s * :)